- Podvýživa je závažný stav, kdy se tělu nedostává dostatek živin k zajištění jeho normálního fungování.
- Riziko malnutrice je zvýšeno u seniorů, sportovců nebo osob trpících chronickým onemocněním či poruchou příjmu potravy– postihnout však může kohokoliv.
- Nejlepším způsobem, jak podvýživě předcházet, je mít potřebné znalosti k optimální kompenzaci vašeho energetického výdeje.
Podvýživa, nebo také malnutrice, označuje patologický stav způsobený nedostatečným příjmem živin. Podvýživa může být akutní, subakutní nebo chronická, a může se rozvinout v návaznosti na jiné onemocnění, např. poruchy při vstřebávání nebo využívání živin (sekundární podvýživa), nebo také nezávisle na něm (primární podvýživa).
Formy podvýživy
Malnutrice může být dále dělena na:
- energetickou (marasmus): představuje nedostatečný příjem celkové energie, jedinec je znatelně vyhublý, dochází k úbytku tělesné hmotnosti a tukové tkáně, netvoří se otoky
- proteinovou (kwashiorkor): představuje nedostatečný příjem bílkovin při normálním příjmu energie a dalších živin, jedná se o typ “stresového hladovění”, typický je také vznik otoků – tělesná hmotnost ani množství tuku však nemusejí být sníženy
- proteinovo–energetickou: kombinace obou výše zmíněných forem
Jak podvýživu poznat?
Podvýživu může provázet mnoho symptomů, a kromě individuálních vlastností každého jedince bude záležet i na době trvání podvýživy, její závažnosti, a na tom, zda je provázena dalším onemocněním. Dále také může hrát roli to, zda se jedná o stresovou malnutrici (proteinovou), či zda je přítomna porucha příjmu potravy nebo narušené výživové chování. Obecně se při hodnocení podvýživy posuzují tyto skupiny parametrů:
Antropometrické údaje
Antropometrické vyšetření se zaměřuje zejména na tělesnou hmotnost, hodnotu BMI, množství tělesného tuku, či tělesné obvody – v praxi se nejčastěji využívá obvod paže.
- Tělesná hmotnost (TH) – u tělesné hmotnosti je důležitá zejména rychlost a velikost ztráty za určité období. Za významné ztráty tělesné hmotnosti, kterým je třeba věnovat pozornost, se považuje ztráta 5 % TH za měsíc, 7,5 % za 3 měsíce nebo > 10 % za 6 měsíců.
- BMI – podvýživa je přítomna při hodnotě BMI < 18,5
- Množství tělesného tuku – za normální hodnoty množství tělesného tuku se považuje 8–20 % muže a 18–30 % pro ženy. Tzv. esenciální tuk, který je nezbytný pro normální fungování organismu, je pak u mužů na hranici 3 %, u žen na 12%.
- Obvod paže – obvod paže hodnotí množství svaloviny na končetině. U mužů jsou za projev těžké podvýživy považovány hodnoty nižší než 19,5 cm, u žen 15,5 cm. U mladých jedinců bez chronického onemocnění může být tento parametr velmi variabilní, a v praxi se tak využívá spíše u hodnocení výživového stavu seniorů.
Je také třeba myslet na to, že u každého pacienta je nutné pohlížet na jednotlivé hodnoty individuálně, např. malnutrice se může vyskytnout i u obézního člověka, který má hodnoty tělesné hmotnosti, BMI, tělesné obvody i množství tuku nadprůměrné. Skrytě však může docházet k výše zmíněné proteinové malnutrici charakterizované ztrátou svalové hmoty a stresovou reakcí organismu.
Jak již bylo také zmíněno, zkreslení výsledků se může objevit také např. u měření tělesných obvodů u sportovců s vyšším množstvím svalové hmoty – normální nebo dokonce nadprůměrné hodnoty nemohou zaručit nepřítomnost problému s malnutricí, který by se mohl projevit až za delší časové období. Parametry je proto vhodné sledovat průběžně.
Biochemické indikátory
Při hodnocení nutričního stavu hrají roli zejména parametry odrážející metabolismus bílkovin, a to zejména při stresových reakcích (nemoc, nedostatečk bílkovin…). Klíčovou vlastností těchto markerů je zejména jejich biologický poločas (odkazující na rychlost rozpadu těchto proteinů). S pomocí těchto údajů pak mohou zdravotníci snadněji určit dobu trvání malnutrice, nebo kontrolovat reakci pacienta na léčebné metody.
- Albumin – biologický poločas je cca 18 dní, využívá se proto pro hodnocení výživového stavu za delší časové období. Za snížené hodnoty se považuje < 3 g/dl, za těžkou malnutrici pak < 2,4 g/dl.
- Prealbumin – biologický poločas je cca 2–4 dny, hodí se proto pro průběžné monitorování nutričního stavu a terapeutických postupů v krátkém časovém úseku. Snížená hodnota prealbuminu je nejčastěji zmiňována jako < 10 mg/dl.
- Retinol‑binding protein – má velmi krátký biologický poločas, asi 12 hodin. V praxi se však příliš často nevyužívá, jelikož se jedná o nákladné vyšetření, které je navíc ovlivněno množstvím vitmainu A v organismu.
- Transferrin – lze jej využít k monitoringu schopnosti syntézy proteinů organismem.
Stravovací návyky
Stravovací návyky a příjem stravy mohou být posouzeny skrze vyhodnocení záznamu stravy nebo srovnáním s “normálním” příjmem před onemocněním či vědomou změnou v jídelníčku. Při hodnocení je třeba se zaměřit zejména na potraviny:
- s obsahem kvalitních bílkovin (maso, vejce, mléčné produkty, luštěniny v kombinaci s obilovinami)
- vitaminů a minerálních látek (ovoce a zelenina)
- tuků, jakožto zdroje energie i omega‑3 mastných kyselin (tučné ryby, ořechy, semena)
- vlákniny (celozrnné obiloviny, ovoce, zelenina)
Hodnotí se také celkové složení jídelníčku a stravovací zvyklosti, jako frekvence jídel, způsob stolování, přítomnost narušených stravovacích návyků (pocity viny, strach z jídla, zvracení po jídle atd.)
Další rizikové faktory
Je vhodné myslet i na další faktory, které mohou podvýživu v budoucnu dále prohlubovat a ztěžovat její léčbu. Jsou to např. patologie v ústní dutině, poruchy polykání, poruchy vstřebávání živin, přítomnost poruchy příjmu potravy, nebo další trávicí obtíže.
Jaké mohou být příčiny podvýživy?
Malnutrice může mít mnoho příčin. Z fyziologického hlediska se jedná o tři základní faktory nebo jejich kombinaci:
- Nedostatečný příjem živin
- Zvýšené ztráty živin
- Zvýšené metabolické nároky
V běžném životě pak může být výčet těchto příčin ještě širší – za nedostatečným příjmem živin může stát např. přítomnost onemocnění, které brání normálnímu vstřebávání nebo využití živin v těle nebo cílené omezení příjmu energie, které může, ale nemusí, být provázeno poruchou příjmu potravy. Důvodem může být i prostý nedostatek vědomostí o výživě, kdy lidé jednoduše neví, že jejich tělo potřebuje k normálnímu fungování určité množství energie, makro i mikronutrientů.
Samostatnou kapitolou je tzv. relativní energetická nedostatečnost ve sportu (RED‑S), která se rozvíjí u sportovců, kteří mají vysoký výdej energie, ale tyto energetické ztráty adekvátně nehradí optimální příjmem stravy. Riziko rozvoje tohoto stavu je vysoké zejména u sportovců na vyšší úrovni – na první pohled se totiž může zdát, že jedí normálně a dostatečně, vzhledem k náročnosti tréninku tomu tak ale být nemusí. Kromě nedostatečných vědomostí zde opět může hrát roli přítomnost poruchy příjmu potravy, kdy sportovec svůj energetický příjem snižuje záměrně – třeba za účelem vyšší štíhlosti, zařazení do nižší hmotností kategorie na soutěži atd. Pokud vás RED‑S zajímá podrobněji, můžete si přečíst článek Tvrdě makáš a málo jíš? Relativní energetická nedostatečnost a její dopady na zdraví
Jaká jsou rizika podvýživy?
1. Poruchy hormonálních funkcí
Příliš nízký příjem energie narušuje hormonální dráhy mnoha tělesných systémů. Jako jeden z prvních je většinou zasažen reprodukční systém, což se projevuje poruchami menstruace u žen, snížením libida u mužů a případnými potížemi s plodností u obou pohlaví. Negativně je ovlivněna také dráha hormonů štítné žlázy, růstového hormonu nebo hormonů stresových.
2. Vyšší riziko osteoporózy
Nízký příjem energie má negativní vliv také na kostní zdraví. Změny v hormonálním prostředí totiž podporují degradaci kostní tkáně a neposkytují optimální prostředí pro její obnovu. Na tomto procesu se pak podílí i fakt, že nízký objem stravy neposkytuje dostatečné množství živin, které jsou nezbytné pro udržení normálního stavu kostní tkáně – bílkovin, vápníku, vitaminu D nebo fosforu.
3. Zhoršení kvality kůže, padání vlasů a lámání nehtů
Kožní buňky a jejich deriváty (vlasy, nehty…) potřebují pro svou proliferaci specifické látky, jako bílkoviny, esenciální mastné kyseliny, vitaminy skupiny B, vitamin C, vitaminy A a E, zinek, železo nebo selen. Při jejich nedostatku v důsledku podvýživy tak může docházet k negativním změnám v těchto oblastech, což se projevuje suchostí kůže, kožními lézemi nebo zvýšeným vypadáváním vlasů a lámavostí nehtů.
4. Poruchy imunity
Poruchy imunitní funkce při podvýživě souvisí se sníženou mírou syntézy některých klíčových látek, jako např. lymfocytů řady T a B. Pokles byl v některých studiích pozorován také v míře uvolňování některých zánětlivých markerů, které jsou podstatou obranné reakce organismu. Dalším problémem může být opět fakt, že ve stravě chybí důležité nutrienty, jako např. bílkoviny, vitamin C, vitamin D, zinek nebo selen.
5. Vyšší riziko rozvoje zdravotních komplikací
Podvýživa je obzvláště riziková v případě, kdy trpíte dalším onemocněním nebo se zotavujete ze zranění či operace. Tělo totiž v této fázi potřebuje velké množství energie na regeneraci a obnovení celistvosti tkání.
U seniorů nebo např. onkologicky nemocných osob může množství a kvalita přijímané stravy doslova rozhodnout o (ne)úspěšnosti terapie – v případě podvýživy a ztráty svalové hmoty pacient nemusí být schopen zvládnout náročnou léčbu a spolu s přidruženými poruchami imunitních funkcí může i na první pohled nezávažný problém skončit fatálně.
Jak podvýživě předcházet?
Ať už chcete mít své stravování pod kontrolou pro udržení celkového zdraví, nebo právě procházíte akutním či chronickým onemocněním, jste aktivní sportovec nebo cítíte, že vnímání vašeho těla by mohlo být narušeno, klíčovým faktorem bude v tomto případě znalost faktu, že vaše tělo potřebuje dostatek energie i živin, aby mohlo správně fungovat. První krok by měl spočívat v získání nových vědomostí – snažte se zjistit, kolik energie denně vydáte na sport i běžné činnosti. Jak se v této oblasti lépe orientovat, vám poradí článek Chcete hubnout, nabírat svaly nebo jen zdravěji jíst? Spočítejte si makra vzhledem k vašemu cíli.
V případě onemocnění se zaměřte na to, které živiny jsou pro vás nejdůležitější, a kolik energie vaše tělo “stojí” proces uzdravení. Informace můžete čerpat z evidence‑based článků nebo studií. Vyhledat můžete také nutričního terapeuta – v tomto případě si však opravdu ověřte, že má vysokoškolské vzdělání, a je tak oprávněn pracovat nejen se zdravými osobami, ale má znalosti i v rámci specifických onemocnění.
Jaký je rozdíl mezi nutričním terapeutem a výživovým poradcem? Dozvíte se v článku Nutriční terapeut vs. výživový poradce. Kdo je kdo a kde je najít?
Pomoc odborníka vyhledejte i v případě narušeného výživového chování nebo poruchy příjmu potravy. Včasným zahájením léčby totiž můžete předcházet závažným zdravotním důsledkům, které nedostatečný příjem stravy přináší. Pomoci vám může nutriční terapeut, psycholog nebo psychiatr.
Co si z toho vzít?
Podvýživu není radno brát na lehkou váhu, protože může zásadním způsobem zasáhnout do základních životních funkcí. U chronicky nemocných podvýživa např. snižuje šanci na úspěšné zvládnutí léčby. Na nedostatečnou kompenzaci svých energetických potřeb by si měli dávat pozor také sportovci, a to i v případě, že mají dojem, že se stravují dostatečně. Jejich potřeby totiž mohou být mnohonásobně zvýšené.
V prevenci malnutrice budou hrát klíčovou roli znalosti o důležitosti příjmu optimálního množství a složení stravy, a v neposlední řadě také proces vzdělávání se v takových oblastech, které se týkají vašich individuálních potřeb. Pokud máte dojem, že by se vás mohla podvýživa týkat, vyhledejte pomoc nutričního terapeuta. V případě narušeného výživového chování bude velmi podpůrná i pomoc psychologa nebo psychiatra.
