Kulturisté v České republice mají obecně hodně svých fanoušků, ale také lidí, kteří jim nepřejí. Profíci, amatéři, kluci z kategorie physique nebo i různí fitness modelové vyvolávají v lidech rozporuplné emoce. Pokud však řeknu jméno Tomáš Bureš, tak negativita nepřichází. Tomáši Burešovi v České republice fandí asi každý, kdo se zajímá o kulturistiku. Já si proto vážím příležitosti Tomáše vyzpovídat. Tomáše jsem se ptal především na aktuální témata, plány pro letošní rok a vůbec všechno, co se událo mezi jeho poslední soutěží a přípravou na letošní rok.
Tomáši, dělal jsem s tebou tři roky zpátky rozhovor na Smartlabs cupu, kde jsi mi říkal, že tě čeká soutěžní pauza, která může trvat jeden, dva nebo také tři roky, což ty považuješ za možnost nejpravděpodobnější? Ta pauza tři roky asi vyjde. Jak jsi to věděl takhle dopředu?
Jo, trefil jsem to. Já jsem to úplně nevěděl, chtěl jsem si od kulturistiky trošku oddechnout a nevěděl jsem, jestli ještě budu chtít závodit. Dokonce jsem se věnoval i takovým trošku normálním sportům. Teď mě to znovu chytlo a zase to chci zkusit.
Těšíš se teď na to soutěžení?
Úplně nějak moc se netěším, vůbec to v sobě nemám, což mě docela štve. Mám nějakých 8 týdnů do první soutěže, ale to kulturistické myšlení v sobě zatím vůbec nemám. Jedu, dobře jím, dobře trénuju, dieta mi vůbec nevadí, ale kulturistiku ještě vůbec nevnímám. Ani jsem ještě nepózoval.
Kde tedy letos plánuješ soutěžit?
Původně jsem chtěl začít v New Yorku, potom jet do Kalifornie. Teď jsem měl ale menší tréninkový výpadek skoro měsíc, takže jsem to posunul asi o 14 dní. Chtěl bych začít v Torontu a pokračovat v Chicagu a ve Vancouveru. V USA bych měl mít dokonce i focení pro sponzora, pro GASP.
To je paráda, protože v Chicagu a ve Vancouveru by ses měl potkat i s Marianem Čambalem.
Jo, je to tak. My jsme i dohodnutí, že poletíme spolu. Máme spolu dokonce i to focení pro GASP, protože je to náš společný sponzor. V USA by s námi chtěl závodit i Vojta Koritenský, což by bylo úplně perfektní.
Proč sis vybral soutěže v Americe místo Evropy?
Já jsem nad tím takhle vůbec nepřemýšlel. Nekoukám, kde kdo soutěží. Chtěl jsem hlavně New York, protože mi o něm vyprávěl Pavel Jablonický. Hrozně rád jsem poslouchal jeho vyprávění o tom, jak soutěžil právě v New Yorku. Vnímal jsem Noc Šampionů jako fantastické závody. Jednou jsem si tam dokonce zazávodil, takže jsem se tam chtěl vrátit. Mrzí mě, že se to letos nepodaří, ale potom půjdu tu Kanadu, a to se mi taky zamlouvá. V Evropě bych si chtěl taky zazávodit, pokud bude něco pěkného někde blízko. Určitě nic nevylučuju.
Tři roky zpátky jsi mi říkal, že by ses rád postavil na svou další soutěž o pět kg těžší. Povede se ti to?
Poprvé v životě jsem dělal pořádný objem, když jsem se dostal na nějakých 128 kg. Pak jsem držel 125 kg, což je asi o šest kg víc, než jsem míval v minulosti. Teď mám lehce pod 120 kg s tím, že jsem po tréninkovém výpadku musel nabírat kila zpátky. Já budu spokojený za dvě až tři kila, pět kilo by byla velká výhra.
V loňském roce zaznamenali mezi profíky velké úspěchy Češi i Slováci. Marian Čambal, Lukáš Osladil a dařilo se i Milanovi Šádkovi s Vojtou Koritenským. Motivuje tě, když vidíš, že se v USA konečně daří i Evropanům?
Že by mě to motivovalo, to ne. Mě v kulturistice nemotivuje už vlastně nic. Mám z toho ale hroznou radost. Měl jsem taky radost, když se dařilo přes léto Štefanovi Havlíkovi. On i Marian jsou přesně typem kulturistů, který se mi líbí. Lukáš to samé, protože udělal obrovský pokrok. Když se podívám na Vojtu s Milanem, kteří se také neustále zlepšují, tak se na to kouká vážně hodně dobře.
Co je teď ta tvoje motivace?
Chci překonávat sám sebe. Mám obrovský problémy s koleny, takže s nohama strašně moc bojuju. Nohy asi budou moje nejhorší partie, takže se snažím stále vymýšlet něco nového a bojovat. Spíše než na soupeře se zaměřuji na sebe a motivuji se tou svou prací a snahou něco zlepšit na sobě. To je aktuálně takový můj hnací motor do těchto závodů.
Mluvil jsi o tom, že ses poslední tři roky věnoval i dalším sportům. O co šlo?
Když jsem netrénoval, tak jsem se hodně věnoval boxu. V podstatě rok jsem chodil cvičit třeba jen dvakrát týdně a čtyřikrát týdně jsem se snažil boxovat a k tomu dělat to, co vedlo ke zlepšení právě v tom boxu. Po tom roce jsem začal nějakou objemovou fázi, kde už jsem věděl, že chci znovu závodit. To jsem s boxem trošku zvolnil a teď poslední tři měsíce už neboxuju vůbec. Jinak v létě rád hraju golf a jinak vlastně i sporty obecně všechny. Všechno čemu se přiblížím, tak v tom chci soutěžit.
Děláš v přípravě kardio? Pokud ano, šel by dělat pro tyto účely box?
Já jsem se dlouhou dobu v objemu i v části diety snažil ten box jako kardio dělat. Mám skvělého trenéra, který chápe, že chci pořád soutěžit v kulturistice, takže jsme tomu i uzpůsobili tréninky. Ze spárování jsem měl bohužel trošku načaté lokty, takže jsem to musel hodně omezit. Rozhodně si ale myslím, že by to šlo. Dokonce si myslím, že kulturisti zbytečně vynechávají sporty obecně, aby nepřišli o hmotu. Já si myslím, že to je blbost a škoda.
Už jsme načali toho Vojtu s Milanem. Teď jsme v Kutné Hoře na mistrovství Čech, které mimo jiných pořádá i další tvůj klient Petr Richtár. Pomohly ti poslední skoro tři roky, kdy ses zaměřoval hlavně na klienty, k tomu, aby ses ty sám dokázal lépe připravit na soutěž?
Stoprocentně mi to dalo něco. Od každého, koho trénuju, tak si vezmu kousek. Od všech lidí, kteří zamnou chodí, cítím velký zápal, což je hrozně moc důležité. Pokud z některých lidí ten zápal necítím, tak ta spolupráce nevydrží a brzy končí. Pokud někdo chce, tak to je vidět a tohle mě hrozně moc motivuje. Když pak třeba vidím, že u nějakého klienta zlepšíme partii, která byla dlouho slabinou, tak to pomůže i mně. V tréninku si zas trošku něco upravím s tím, že to pomůže i mně. Já těmhle klukům vlastně předávám zkušenosti a oni mně energii.
Můžeš nějak stručně popsat, jak jsi spokojený s loňskými výsledky Vojty a Milana?
Jsem strašně moc spokojený. Když jsem začal spolupracovat s Milanem, tak jsem cítil velkou zodpovědnost. Vzít si někoho po tom, co ho připravoval Igor Kopček s Milanem Čambalem, to není snadný úkol. Bál jsem se toho, což jsem dokonce i dával najevo, když jsem se o tom bavil s Milanem. Milan byl pro úspěch ochotný udělat hodně. Přestěhoval se do Prahy, začal trénovat u mě ve fitku, každý den jsme se viděli a přístup z obou stran byl úplně stoprocentní. Taky to pak dopadlo nad očekávání dobře.
To samé platí o Vojtovi. Vojta i Milan mají svou hlavu a ví, co chtějí, což je strašně důležité. Oba jsou zapálení pro úspěch a jdou si za tím. Vojta za mnou taky cestoval a viděli jsme se pravidelně. S výsledkem jsem pak byl také spokojený.
Tomáši, ty máš v Praze dvě fitness centra. Dvě Olympie. Jak vnímáš to, že se z Opatova stalo jedno z center české kulturistiky?
Já jsem hrozně rád, že si tam lidi našli cestu a že tam jsou spokojení. Myslím si, že i ti závodníci si tam vytvořili takovou svou atmosféru. Rádi se tam vrací, dělají si tu společné tréninky s dalšími kulturisty. Já jsem za to opravdu moc rád.
Mluvili jsme o tom, že tě sponzoruje Fitness House, tedy GASP a Better Bodies. To jsou ve světě kulturistiky úplně top značky, které rád nosí snad každý. Jaké to je být sponzorovaný právě jimi?
Mě oslovil Fitness House, nabídl mi spolupráci a já jsem za to moc vděčný. Vychází mi ve všem vstříc. Dříve jsem tu značku vnímal, ale nikdy jsem ji nenosil. Teď jejich oblečení nosím strašně moc rád a to rozhodně ne kvůli tomu, že mě sponzorují, ale kvůli tomu, že je to opravdu příjemné oblečení. Teď mě pozvali i do té Kalifornie na focení, což si také moc užiju.
Máš ještě nějaké sponzory, kteří tě podporují v přípravě na letošní soutěže?
Mám. Jedná se o Fitness Menu. Už v té objemové fázi mě podporovali. Každý den si u nich vyzvednu tašku s mým jménem, kde je 6 až 8 jídel na celý den, o které si dopředu řeknu.
Tomáši, díky za tvůj čas! Pokud bys chtěl ještě někomu poděkovat nebo vzkázat něco fanouškům, tak prosím.
Já bych určitě chtěl poděkovat všem, kdo mi fandí. Jsem pořád někde zalezlý a když vylezu, tak jsem překvapený, kolik lidí mi fandí. Když mám pak někde seminář a na ten přijde přes 100 lidí, tak je to opravdu příjemné a jsem za to moc vděčný. Vůbec bych to nečekal. Děkuji svým sponzorům a děkuji i tobě za rozhovor.
