ME WPC Mosonmagyaróvár - Maďarsko 2010 – z pohledu závodníka
Dne 10. – 13.6. 2010 proběhlo v maďarském Mosonmagyaróváru mistrovství Evropy WPC. S naší částí výpravy ČAST jsme vyrazili až na poslední soutěžní den.
Přivítalo nás pohledné a klidné lázeňské městečko nedaleko slovenských hranic a Bratislavy. Většině z nás dělalo problém název města vyslovit. Až na místě jsme zjistili že jde pravděpodobně o složení tří slov: Mason + magyar + óvár. Jen se mě neptejte, co znamenají. Možná tak to prostřední, tomu rozumím. Šampionát se konal v kulturním centru nedaleko středu města. Pěkná budova s pěkným sálem, stupňovitým hledištěm a čalouněnými sedadly. Disciplíny se konaly na jevišti. Takže pro diváky vše přehledné a pohodlné. Rozcvičovna byla hned vedle v předsálí. Vybavení výborné. Místa však bylo trochu méně, dalo se to však zvládnout. Maďaři jako pořadatelé výborní. Vše klapalo jak mělo, nástupy přesně podle harmonogramu. Nakladači super, informace vynikající. Tabulka z 95% podobná té na MČR v Trutnově. Jediné co měli navíc bylo grafické zobrazení naložení kotoučů na činku (to ještě musíme dodělat).
Přímo v areálu byla kavárna s občerstvením a nalevo od hlavního sálu, kde probíhaly soutěže, byla jídelna, kde jsme si mohli za dobrou cenu koupit pořádnou porci k obědu.
Vše tedy výborně připraveno. Jedinou věc, kterou pořadatelé neovlivnili bylo počasí. V Evropě vrcholila tropická vedra a to mělo samozřejmě vliv i na klima v sále. Pekelné dusno a horko. Stačilo jen sedět v hledišti a pěkně z vás lilo.
Jak jsem již napsal, naše část výpravy přijela až na nedělní program soutěže. Abychom mohli závodit v jeden den, znamenalo to váhu přes 100 kg. Todor Isaev, bez problémů. Já jsem byl na rozhraní. Při stoupnutí na váhu naskočilo 99,8 kg. Rozhodčí mi podal láhev s vodou a OK . Zapsána váha 100,2 kg. Hůře na tom byl Jirka Tkadlčík. První váha 97,5 kg. A tak si Jirka další čtvrthodinku pochutnával na více jak 2,5 litrech maďarské vody. Konečná váha 100,5 kg. Vypadá to drasticky, ale i toto nakonec Jirkovi dopomohlo ke stříbru.
S Jirkou jsme jeli v jedné skupině a to hned v 10:00. Neměl jsem tedy čas sledovat Jirku, takže se zaměřím na své postřehy.
Dřepy. Nastavený metr rozhodčích jsme okoukli v sobotu odpoledne, kdy jsme dorazili. Připočetl jsem vedro a tak jsem šel na jistotu. Nahlásil jsem 230. Rozhodčí to však spletli na 220. Už jsem to nechal. Můžu přidat v dalších pokusech. První dřep jistota, žádný problém. Na druhý 240
Vše dobré. Až v jedné třetině zdvihu jsem začal přepadávat dopředu. Technická chyba. Nakonec jsem to urval zádama. Good lift. Záda však nebyla tolik good. Záběr se na nich poznamenal. Nic, jedeme dále. Třetí na jistotu pouhých 255. Pokud je dám, je vymalováno a mám pohodu. Člověk míní, chyby však mění. Záda se ozývala a tak jsem stáhl více dres. Bohužel až příliš. Nemohl jsem se ani nadechnout. To už jsem byl pod činkou. Nádech na čtvrtinu a risk. Zatlouklo mě to do země. Zase mám další zkušenost. Nezvedej činku, v..e, když se nemůžeš nadechnout. Benč. 150 na jistou. Good lift. Lehký tréninkový pokus. Další 160, dotlačeno. Bohužel odskok ve spodní části – technická chyba a no lift. Třetí pokus na rekord 162,5, dotlačeno, neuznáno. Zase jsem neutekl. Takže rozhodne mrtvola.
Záda se po nešťastném druhém dřepu ozývala. Nechal jsem je namazat, aby to trochu povolilo a vydrželo. Na jistotu 200 kg. Good lift a mám zapsáno. Druhý pokus 220, good lift. A protože Attila jel třetím 220, ale byl těžší, měl jsem jistotu 2. místa. Ve hře byl ještě Klement Fekete, který nahlásil na třetí pokus 270. Pokud udělá a já nezvládnu třetí pokus, budu 2. Po konzultaci s Danem jsem snížil třetí pokus z nahlášených 235 na 230. Bude to větší jistota. Nakonec jsme to konzultovali i s Klementem. Ten prohlásil:“ Jestli uděláš 230, už nejdu.“. Kléma je frajer. Nástup na poslední pokus, v prostředku trochu krize, ale pomyslel jsem na Klémovo prohlášení a zabral. Dotaženo. Good lift. Mám to doma.
Lilo ze mě a měnil jsem trika, zase tolik jsem však neshodil. Měl jsem 98 kg.
S Jirkou jsme se střídali na pokusech takže jen telegraficky. Jirka začal úspěšně dřep na 225. Dalších 240 no lift. Rezerva tam však byla, tak se zvýšila váha na třetí pokus na 265. Škoda, no lift. V benči to Jirka dohnal. Postupně zvládl 165, 175 i 182,5 kg. Pak přišla Jirkova parádní disciplína, mrtvý tah. Základ 280, good lift. 300, good lift. Tady už šlo o dobré umístění tak poslední pokus 310. To už jsem měl odzávoděno, tak jsem sledoval. Škoda , no lift. Rozhodčí po posledním pokusu prohlásili, že bude vážení. Nejdříve jsme nevěděli proč. Důvod však byl jasný. Na druhém a třetím místě byli dva závodníci, kteří měli stejný total a dokonce i stejnou hmotnost 100,5 kg. Rozhodovala tedy váha po soutěži. Tady se ukázala Jirkova výhoda pití. Co vypil, během závodů ztratil a ještě něco navíc. Když Jirkův maďarský soupeř uviděl 96,1 kg Jirkovy váhy, jen odevzdaně mávl rukou. On měl stále přes 100 a tak Jirka veze do Čech stříbro. Jo hold, někdy se vyplatí pít maďarskou pramenitou vodu. Zvláště v lázeňském městě. (V pondělí Jirka navážil 94 kg. Co to tam sakriš pil?).
Odpoledne nastupoval Todor. Začal perfektním dřepem. 220 v prvním pokusu na jistotu. Jistota to fakt byla. Todor přišel, odebral činku, elegantně udělal dřep a odešel v takové rychlosti, že rozhodčí zůstal nejen s otevřenou pusou, ale i se zdviženou rukou. No lift. Todor nečekal na povely. Nakonec Todor zapsal úspěšných 240. Na benči se přehoupl od 160 na 170 platných. 180, no lift. Mrtvolu zapsal na 240 kg a druhá zlatá se vezla do Čech.
A závěrečné shrnutí?
Rozhodčí, jak bylo napsáno v jiných reportech, přísní, ale měřili všem stejně. Zvláště dlouho nechali držet mrtvé tahy. Připočtěme k tomu teplo a pot. Tolik vypadlých os z rukou na mrtvé tahy jsem ještě neviděl. Jak jsem, ale napsal stejný metr pro všechny, takže jsem spokojen. Věděli jsme, jak je nastaven metr a co je třeba udělat, aby byl pokus platný. Vše čitelné a prokazatelné. Počasí, strašné dusno, ale pro všechny rovněž stejné. Parta výborná, pořadatelé super, organizace vynikající. Muzika jak má být. Pouze při pokusech vypnuli
zvuk, aby byly slyšet povely rozhodčího. Pro mě jako diváka to bylo nové a nezvyklé. Jako závodník však musím přiznat, že jsem ani neregistroval, že zastavili hudbu. To jsem si uvědomil až opět jako divák.
Neděle tedy byla pro českou výpravu úspěšná. Velký podíl na našem výsledku však má i Dan Dvořák, jeho partnerka Josefína, Víťa Šrámek a má drahá polovička Marcela. Všichni nás doprovázeli a pomáhali nám. Bez jejich supportu bychom byli v háji. Ještě jednou tedy velké díky a díky i Vám všem, kteří jste nám doma pomáhali v oddílech v přípravě nebo třeba i jen drželi palce. Díky i Klementovi Feketemu. Byla pro mě čest s ním závodit. Je to PAN lifter.
Krásný závěr za úspěšným dnem pro českou výpravu však udělal prezident WPC Mike Sweeney, který při slavnostním rozloučení všechny pozval na ME WPC 2011 do Prahy a oznámil, že v Praze bude zařazena kategorie RAW. Dobrá práce a vizitka ČAST. Máme se tedy na co těšit.
text: Libor Hurdálek
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho na Facebooku Sdílet
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.