Tomáš Hron - rozhovor (III. část)

jendacaha
06/05

První část rozhovoru naleznete zde: Tomáš Hron - rozhovor (I. část)

Druhou část rozhovoru naleznete zde. Tomáš Hron - rozhovor (II. část)

Už jsi nakousl, že jezdíš i do Chorvatska za Mirkem Filipovičem. On se ale v současné době zaměřuje spíše na MMA zápasy. Je to poznat na způsobu, jakým spáruje? Nedělá ti to problém?

První rozdíl je v tom, že veškeré sparingy nebo kombinace probíhají v kleci u něj doma. Taky je hodně znát to, že jde hodně na tělo a jakoby se snaží jít se mnou na zem. Samozřejmě se mnou nejde, protože máme trénink zaměřený na muay thai, na boxerské techniky a kopy. Je ale poznat, že to v sobě má a ta tendence se mnou fláknout je cítit, ale samozřejmě se mnou neflákne, protože kdyby se mnou na zem fláknul, taky bych se mu už nemusel zvednout (směje se). Je to ale hodně poznat, dost tlačí na tělo a tu dynamiku v sobě pořád má obrovskou. Je strašně silnej a lowkick od něj je opravdu nepříjemnej. Je to fakt silnej člověk, ale i jako chlap je výbornej, žádná namistrovaná celebrita.

Dobře, že jsi zmínil lowkick. Chtěl jsem se tě zeptat na tvůj nejtěžší zápas a osobně bych si tipnul ten s Danielem Ghitou v Amsterdamu, ve kterém ti rozkopal zadní stehno…

S Ghitou to bylo hodně těžký, ale neřekl bych, že nejtěžší. Rozhodně to pro mě ale byla nová zkušenost, protože boxovat v Amsterdamu byl vždycky můj velký sen a v současnosti je to asi největší akce tohoto druhu na světě. Ani na finále K-1 nepřijde tolik lidí, jako do Amsterdam Areny. Když jsem tam zápasil, bylo tam asi dvacet tisíc lidí a možná hrála roli i nervozita, protože já jsem byl připravenej skutečně výborně ale nepovedlo se to a Daniel byl v tom zápase lepší. Rozkopal mi nohu a já si to nepohlídal.

Nestává se moc často, aby ti soupeř takticky rozkopával zadní nohu že?

Mě se to ještě nikdy nestalo. Mám kolem sedmdesáti zápasů a za celou dobu mi nikdo na zadní nohu neútočil. Jak jsem ale zjistil, stát se to může a člověk si to musí hlídat (usmívá se). Šel na to strategicky dobře a když jsme se potom bavili s jeho trenérem, tak taky říkal, že to byla taktika. Věděli, že si tu zadní nohu nehlídám a i díky mým zápasům, které měli nastudovaný, se rozhodli pro tuhle taktiku, která se jim povedla.

Příště už nevyhraje. Jakého vítězství si nejvíce ceníš? Co třeba tvůj zápas s Balrakem loni v Brně, kdy jsi po dlouhé době zápasil před domácím publikem?

Určitě, Brno a zápas proti Balrakovi bylo supr a zážitek to byl skutečně výbornej. Ale vítězství, kterého si nejvíce cením, bylo na pyramidě minulý rok v Amsterdamu, kde jsem porazil domácí borce a pro mě to byl taky hodně velkej zážitek.

A měl jsi někdy nějaký zápas, u kterého jsi byl sám překvapený, že jsi vyhrál?

Na začátku mojí kariéry jsem měl zápas s Radkem Pastýrem o titul mistra republiky. To byl pro mě asi nejtěžší zápas, jaký jsem v kariéře měl a měl jsem z něj snad i největší radost, že jsem tehdy vyhrál.

Když bychom se vrátili k tomu Brnu. Co jsi říkal na tu atmosféru? Osobně jsem zažil už dost turnajů, ale tehdy to byl skutečně zážitek sedět i v hledišti.

Určitě motivace byla obrovská. Jednak proti mně stál kvalitní soupeř, kterého jsem chtěl porazit, protože jsem na to snad tři měsíce opravdu dřel. Pak ty lidi, to bylo skutečně něco úžasnýho. Opravdu mi běhal mráz po zádech, když jsem slyšel, jak skandují moje jméno.

V Brně se bude konat i další akce Time of Gladiators, jejíž termín se přesunul. Neznáš už soupeře?

Zatím vůbec netuším.

Nedávno jsi podepsal i smlouvu s K-1 na pět let. Myslíš si, že se díky tomu můžeš dostat do finále K-1?

Pevně doufám, že se mi to povede. Teď jen čekám, na jakou kvalifikaci mě pošlou. Musím předvést dobré výkony. Mám před sebou zápas v Amsterdamu s Rustemi Kreshnikem.

Řadíš se mezi jména jako Pavel Hakim Majer nebo Petr Ondráček. Oba byli už na dobré cestě dostat se hodně daleko v K-1, ale bohužel to nevyšlo. Proč si myslíš, že se to stalo?

Můj názor je ten, že všechno musí mít nějakej postupném růst a postupnou tendenci a ne obrovské skoky. Co se týče Hakima, ten měl obrovský předpoklady proto, aby to do finále dotáhnul. Jsem přesvědčeném, že ten kluk na to měl, ale podle mě byly některé kroky v jeho kariéře hodně uspěchaný. Vlastně ho dali někam, kam v té době ještě nepatřil.

Určitě by ses tomu chtěl vyvarovat. Kdo předává zkušenosti a rady tobě?

Určitě Ivan Hyppolite, Remy Bonjasky a Karel Kaiser. Jsou to pro mě obrovské osobnosti a když se na něco zeptám, nemají problém to se mnou probrat.

Nepřemýšlel jsi i o tréninku v Thajsku?

Do Thajska bych jel jedině na dovolenou (směje se). Trénink je pro mě tady nebo v Holandsku více než dostačující a když se podíváš na finále těžké váhy K-1, je to skoro samej holanďan.

Jaký je tvůj největší cíl?

Určitě finále K-1. Dělat dobrý zápasy a zůstat zdravej.

Máš nějaký vzkaz fanouškům?

Chci říct, že jim děkuju za podporu a za to, že chodí na zápasy a že mi fandí. Budu se snažit dál dělat dobrý zápasy, aby se lidi bavili, protože to je podle mě nejdůležitější.

Předvzato z knockoutmagazine.cz