Již pár let se aktivně účastním soutěží v kulturistice. Ve sportu, který jako by byl synonymem pro užívání dopingu a ve sportu zakázaných látek. Právě doping v tomto sportu způsobil jeho úpadek. Na úvod se tedy pokusím definovat oba pojmy, a podíváme se, možná trochu filosoficky na celý problém.
Sport versus doping
Co je to sport?
Co vlastně slovo sport označuje? Každý z nás si pod pojmem sport asi vybaví jinou disciplínu, v zásadě se však shodneme na tom, že při sportu dochází k aktivnímu pohybu. To však není zcela přesné, sport není pouze o pohybu.
Slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od slova disport. Znamená obveselení, rozptýlení, vlastně útěk od práce, od povinnosti k zábavě.
Pojmem sport je dnes obvykle označována pohybová (fyzická) aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí, jejíž výsledky jsou navíc měřitelné nebo porovnatelné s jinými provozovateli téhož sportovního odvětví.
Ve výše uvedené definici jsou důležitá tři omezení, a to zejména to že se jedná o pohybovou aktivitu, což vylučuje činnosti, kde se soutěží pouze pomocí duševních schopností nebo štěstí – například deskové hry, počítačové hry nebo hazardní hry. Sportovní aktivita má jasná pravidla, podle kterých se soutěží – to vylučuje z oblasti sportu například válku (i když ta se pro některé jedince stala v současnosti zábavným sportem) A v neposlední řadě, tato aktivita má soutěžní charakter, dochází k poměřování jejích výsledků - to vylučuje například bojová umění provozovaná nesoutěžním, filosoficky zaměřeným způsobem např. jógu, tai-chi apod.
Moderní sport
Nyní zabrusme lehce do historie a představme si moderní sport. Počátky sportu v dnešním slovy smyslu jsou obvykle spojovány s technickou revolucí, jejíž vůdčí zemí byla v 19. století Anglie. Fyzická námaha, která není bezprostředně spojena se zajištěním přežití nebo válečným konfliktem, se v té době postupně stala z privilegia „vyšších vrstev“ běžně rozšířenou formou zábavy a činností provozovanou všemi třídami společnosti.
Do druhé poloviny 19. století (a ve velké většině případů právě do Anglie) spadá založení většiny dnes provozovaných nejoblíbenějších sportů na všeobecném základě - tj. na zásadě „pokud budeš respektovat pravidla, můžeš hrát s námi (nebo spíš proti nám) a je jedno kdo jsi a odkud jsi“.
Naprosto zásadní bylo pro další rozvoj sportu založení novodobých olympijských her, které je spojeno se jménem Pierra de Coubertina a rokem 1896. Sport se tím stává ze specifického a stále ještě menšinového způsobu zábavy kulturním a později i politickým fenoménem.
Co je to doping?
To jsme si již na našich stránkách párkrát povídali, opakováním však nic nezkazíme. Jako doping se ve sportu označuje používání látek a metod uvedených v Seznamu zakázaných látek a metod vydávaném každoročně Světovou antidopingovou agenturou (WADA). Zamýšleným efektem dopingu je zejména bezprostřední zvýšení výkonu nebo urychlení regenerace při tréninku. V podstatě je však doping farmaceutický prostředek pro léčení vážně nemocných osob. Sportovci, připadáte si snad smrtelně nemocní?
Látky k povzbuzení výkonu se vyskytovaly ve sportu již od starověku (např. gladiátoři používali směs medu a alkoholu). Ve vrcholných sportovních soutěžích je intenzívně sledováno zneužívání od poslední čtvrtiny 20. století a bývá pravidelně příčinou řady skandálů a to jak u sportovců, tak i celých týmů či svazů. V případě dopingu platí, že sportovci jsou vždy o krok napřed před antidopingovým výborem, a tak vznikají stále nové a nové povzbuzující látky a s nimi ruku v ruce nové metody testování.
Kvůli možnému dopingu jsou vrcholoví sportovci povinni ihned po skončení soutěží či při návštěvě antidopingového komisaře, odevzdávat vzorky moči nebo krve k analýze. Případný pozitivní výsledek testu vede zpravidla k diskvalifikaci sportovce ze soutěže a k odebrání medaile a jiných ocenění. Dále je případ řešen disciplinární komisí a dojde zpravidla k zákazům činnosti na určité období, či k doživotnímu zákazu.
Pro svaluchtivé mladíky jen připomenu, že doping a dopingové látky mohou způsobit u zdravých lidí nevratné zdravotní komplikace na poli endokrinního, oběhového a vylučovacího systému a vést až k ohrožení života. Pokud jde o zdraví, je sportovní výkonnost vždy v pozadí.
Neuvěřitelné životy - Greg Valentino
Sport versus doping
Budeme-li se zaobírat vztahem sportu a dopingu, musíme si nastolit určitá čísla, která odpovídají skutečnosti. Doping je se sportem jednoduše spojen, a to z jednoho logického důvodu. Pokud jde o výkonnostní sport, každý závodí, a samozřejmě chce vyhrát a získal tak určitá ocenění. Někteří jsou pro toto vítězství obětovat vše, a právě zde se objevuje doping. Toto obětování se bohužel objevuje již v dorosteneckém věku. Tito závodníci se však stěží přesunuli i do kategorie juniorů, natož mužů a jejich život, je či v nejbližší době bude velmi poznamenán užíváním dopingu. Pojďme se však podívat na slibovaná čísla.
Celkem bylo u nás (ČR) za posledních 15 let provedeno 13491 dopingových kontrol. Z toho bylo 316 pozitivních, což představuje 2,3% ze všech testovaných. Jen pro ilustraci na každém druhém fotbalovém zápase se objeví jeden hráč pod vlivem dopingu. To je děsivá, leč pravdivá představa. Co víc? Toto číslo se dále nemění a zdá se, že v posledních letech nadále stoupá. Z toho vyplívá, že ač je boj proti dopingu stále silnější ze strany úřadů i některých sportovců, roste procento těch, kteří se nebojí jít na soutěž s dopingem v krvi a pokoušet se tak obejít legislativu. Jen připomenu krátký případ nejmenovaného závodu v kulturistice v Belgii, kde po příchodu antidopingového výboru vyskákali všichni závodníci z oken a utekli, nikdo tak na závodech nemohl startovat a tato soutěž byla zrušena.
Napadá nás taky otázka – je tento boj tedy marný? Vůbec ne. Právě naopak, jak se říká, naděje umírá poslední a boj proti dopingu je stále v plenkách. Je však důležité začít již od mladých sportovců a rekreačních fitness center, kde se doping objevuje u rekreačních sportovců v hojné míře.
Kulturistika a doping
Když už jsem nakousl fitness centra, rád bych se opět vrátil ke kulturistice. Při nahlédnutí do archivu Antidopingového výboru ČR je vám jasné, který sport vede v žebříčku dopingových případů. Ano je jím právě kulturistika, počet pozitivních dopingových případů je opravdu alarmující. Co k tomuto postupu kulturisty vede? Jistě to nebude honba za velkými zisky, vždyť kulturistika stojí na okraji zájmu a s ním i zájem sponzorů a mecenášů, kteří by přinesli do tohoto sportu víc peněž. Pokud by se tak však stalo, bojím se, že by se kulturistika zvrtla ještě víc a její provozování by bylo ještě šílenějším zdravotním hazardem. Pojďme se však podívat dále, co může kulturisty vést k jejich dopingovým hrátkám.
Mohlo by to být z části uznání a to jak za výsledky, tak svalnatou postavu. Ruku v ruce s uznáním jde právě i honba za velkými svaly. Muž neboli samec, přeci vždy chtěl být vůdcem smečky a převýšit tak svoje soky v boji o pomyslný trůn. Právě toto vidím za tím, co stojí na počátku užívání dopingu v soutěžní kulturistice. Co je však horší, tyto snahy se stále více dostávají i do běžných posiloven, kde se lehce naskytnou v rukách mladých a nezkušených kondičních cvičenců. Právě tito cvičenci by však měli tvořit zdravé jádro těch, kteří budou v budoucnu plnit závodní pódia a pokud jdou na soutěže již se zkušeností s dopingem, jsou tak říkajíc ztraceni.
Naturální snahy v kulturistice
Problém dopingu v kulturistice se snaží řešit nově vzniklé organizace, na poli kulturistiky je to naturální kulturistika. Naturální zde neznamená vyloženě přírodní tj. „zelená a žijící z kořínků“, ale čistá a bezsteroidová. Tato kulturistika u nás vznikla zhruba před šesti lety a její snahou je přiblížit kulturistiku fitness širší veřejnosti, a snad i přinést tak tomuto sportu ztracenou slávu. Naturální kulturistika se snaží o očištění sportu formou osvěty a testování. Je úzce spojena s antidopingovým výborem, který zajišťuje pravidelné dopingové testování jejich příznivců a sportovců spadajících do antidopingového monitoringu. V podstatě jde o klasickou kulturistiku, jak ji známe, se všemi principy a pravidly. Přímo však odsuzuje doping, jsou v í konané všechny mezinárodní a národní soutěže (MČR, ME, MS…) a v Evropě i po celém světě se jí věnuje stále více sportovců. Věřme, že tyto snahy nedojdou k zapomnění a naturální kulturistika se bude rozvíjet stejně dynamicky i s jejími principy, tak jak to bylo doposud.
Dopingová kontrola
Všeobecná východiska sportu a dopingu
Prošli jsme si společně minulost i současnost, na závěr se chci podívat ještě do budoucnosti na scéně boji proti dopingu. Jak ho zlepšit? V mém pohledu je to právě osvěta, a to nejen mezi mladými sportovci ve sportovních oddílech, ale i při hodinách tělesné výchovy na školách. Dále pak osvětou ze strany státu, neboť stát je v tomto pohledu velmi neaktivní a neuvědomuje si, že právě mladí sportovci mu za pár let budou dělat prezentaci ve světě. Neposlední metodou jsou právě naturální snahy, a to nejen v kulturistice, ale i ostatních sportech. Nemalou roli v těchto snahách bude hrát Antidopingový výbor ČR, který by měl zintenzívnit svoji činnost a ještě více se zaměřit na namátkové a mimosoutěžní kontroly a sám provádět osvětu ve školách, školních zařízeních, sportovních oddílech, jako i ve fitness centrech a zájmových kroužcích se zaměřením na sport.
Téma sportu a dopingu je velmi široké a bude pro mnoho sportovců stále otevřené. Věřme tedy, že jednou se dočkáme doby, kdy již nebude kulturistika synonymem pro doping.
Česká charta proti dopingu (1993)
Program boje proti dopingu ve sportu je celosvětovou záležitostí a je uskutečňován ve vzájemné spolupráci Mezinárodního olympijského výboru a všech světových sportovních federací s národními olympijskými výbory a národními federacemi a organizacemi, zabezpečujícími sportovní život v jednotlivých zemích. Ve snaze přispět k očistě sportu od používání nedovolených dopingových prostředků, obrací se Antidopingový výbor České republiky ke všem institucím, organizacím a jednotlivcům, kteří se podílejí na přípravě sportovců, s tímto prohlášením:
Ve snaze dosáhnout co nejlepšího sportovního výkonu či umístění, se rozmohlo používání určitých prostředků, které urychlují a zvyšují výkonnost v rozporu s morálními a etickými principy sportovního tréninku a sportovního zápolení.
Používání prostředků ke zvyšování výkonnosti na bázi zakázaných léčebných přípravků a metod je kvalifikováno jako doping a obdobně jako užívání drogy je zneuctěním hodnot sportu a jako takové musí být důrazně odsuzováno.
Boj proti dopingu se dotýká celého sportovního hnutí, všech jeho výkonnostních i věkových skupin a také dalších tělovýchovných aktivit nesoutěžního charakteru.
Vedle morálního dopadu působí dopingové prostředky nepříznivě i na zdraví sportovce. Zatímco u nemocného člověka jsou terapeuticky používané léky prostředkem k jeho uzdravení, je zneužívání léčiv u sportovců zdraví škodlivé.
Odpovědnost za vyloučení dopingu ve sportu nesou účastníci sportovního dění, to jest sportovci, trenéři, zdravotníci a další tělovýchovní pracovníci. Přímou odpovědnost za to, že nepožije zakázané dopingové postředky nebo metody, nese především sportovec sám. Trenér nebo funkcionář dbá o účinnou prevenci proti dopingu zejména správnou výchovou. Lékař je odpovědný za dodržování etických norem při užití léčebných metod a léků.
Základním prostředkem boje proti dopingu ve sportu je účinná prevence vycházející z dostatečně silného vědomí morální zhouby a škodlivosti dopingu na zdraví sportovců.
Důležitým předpokladem odstraňování dopingu ze sportu se musí stát kvalitní trénink, založený na uplatňování nejnovějších poznatků optimálně využívaných v tréninkové praxi.
Nezastupitelnou roli v celém antidopingovém programu sehrává kontrola zneužívání dopingových prostředků a metod, která musí být objektivní, důsledná a systematická.
Dopingová kontrola se řídí směrnicemi uplatňovanými v souladu s ustanoveními MOV a mezinárodních sportovních federací, včetně postihu viníků při prokázaném požití dopingu.
Seznam zakázaných dopingových prostředků a metod vydává MOV a je nedílnou součástí směrnic pro kontrolu a postih dopingu ve sportu.
Při respektování skutečností uvedených v České chartě proti dopingu, zejména toho, že doping je v rozporu se sportovní etikou, že tělesné a duševní zdraví sportovců je nutné chránit, že je nutné střežit hodnoty fair play a práva všech, kteří se sportovních soutěží zúčastňují, že doping ve sportu je součástí problému užívání drog, jej zásadně odsuzujeme a svým podpisem české charty proti dopingu se zavazujeme, že:
proti dopingu ve sportu budeme ve vzájemné spolupráci všemi prostředky bojovat s cílem úplného vymýcení,
v oblasti výchovy se zaměříme nejen na sportovce, , ale na všechny, kteří se na sportovní činnosti podílejí,
v soutěžních pravidlech a řádechsportovních svazů bude zakotvena povinnost sportovců podrobit se dopingové kontrole, budou-li k ní vyzváni,
všechny zjištěné případy dopingu budou náležitě vyšetřeny a viníci podle platných předpisů potrestáni,
budeme spolupracovat s mezinárodními federacemi a orgány dopingové kontroly při odhalování dopingových praktik kdekoli na světě,
budeme se řídit rozhodnutími Antidopingového výboru České republiky jako nezávislého orgánu pověřeného plnit úkoly v boji proti dopingu na území České republiky,
budeme se řídit ustanoveními Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu.
zdroj: antidoping.cz
Redakce Aktin.cz chce tímto článkem upozornit na problém užívání anabolických steroidů a dopingu obecně v kulturistice. V žádném případě nepodporujeme užívání dopingu, naopak jej tvrdě odsuzujeme. Článek má složit k prohloubení osvěty u mladých sportovců uvažujících nebo používajících dopingové látky.
