Petr Farkas - Posilovna
 |
02/01 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
ÚVODNÍKJeště v srpnu jsem byl “normální“ borec. Užíval jsem si léta na plno a chodil z jedné akce na druhou. Snesu poměrně hodně alkoholu. Roky praxe. Moje břicho má malej pivásek.
Už dlouho jsem se sebou chtěl něco udělat. Pravidelnější sportování u mně od základní školy neproběhlo. Na střední šly kila nahoru. Po maturitě jsem vážil okolo 100kg. Když jsem se vrátil z dovolené a viděl svoje fotky, nemohl jsem uvěřit, že to jsem já (někomu pár kg navíc sluší, ale já vypadal jak vepřík). Abych to zkrátil. Během necelých 2měsíců jsem zhubl na 80kg. Od té doby se držím na 82-85kg. Opět na mě přišel pocit, že bych mohl se svým tělem udělat další krok. Nechci mít ve 40 takovej pupek, že si neuvidím ani na – pánové asi tušíte, co.
Kamarádovi Marovi jsem se během jedné debaty zmínil o tom, že plánuju začít posilovat a on nadšeně přikývl, že by se přidal. Nejsem typ člověka, kterej by četl něco, čemu nerozumí a ještě když nemusí. Takže jsem zkontaktoval Michala - bývalýho spolužáka ze střední, kterej se docela rychle nabušil. Poprosil jsem o pomoc, protože posilovnu jsem znal leda tak z TV a vyprávění.
Někdy začátkem srpna jsme měli v posilovně první sraz. Michal nám dal obrovskou přednášku snad o všem, co se posilování týče. Prošel s námi většinu strojů a ukázal nám hlavní cviky na prsa, ramena, bicepsy, tricepsy, záda, břicho a nohy. My jsme si vždy hned po něm cvik zkusili a on nám říkal, co děláme špatně. Kontroluje nás dodnes, když se potkáme. Já jsem mu za to nesmírně vděčný, protože kdybych okoukával od ostatních, tak bych snad většinu dělal špatně doteď, jak to dělají někteří lidé, které tam potkáváme. Nedá se snad ani popsat, jak celý tělo cítilo následek prvního kontaktu s posilovnou. Bolest jsem cítil něco málo přes týden. Skoro jsem prosil ostatní, ať mi pomůžou oblíct si triko nebo mikinu.
Dohodli jsme se, že budeme chodit 3x týdně a sice v úterý, čtvrtek a v neděli. Do konce srpna jsme pilovali hlavně techniku. Se správnou technikou pro nás byl nadlidský úkol zvednout činky nebo závaží, které aspoň vizuálně vypadalo “chlapsky“. Hrdost musela stranou. Taky jsme mohli dopadnout jako starší kolega, kterého potkáváme. Už když očividně začínal, se snažil zvednout co možná nejtěžší zátěž. Tak moc se necukají ani děti, když kousnou do citrónu.
Tréning začínal mezi 17-18 hodinou a trval vždy kolem 2hodin, což není zase tak ideální, ale rychleji to stihnout prostě nešlo. Na závěr jsme šli na 10minut na cross trenažér. Ze začátku to byl takový zvláštní pocit. Všude okolo týpci, kteří už nějakej ten sval mají, vypadají, že ví, co cvičí a pak my. Vypadáme jako bychom zabloudili. S postupem času a to velmi brzy, se na tréning těšíme víc a víc. Po něm přichází nádhernej pocit. Prej za to můžou endorfiny, ale já vím, že za to můžu hlavně já.
Koncem srpna už nám to nestačí a potřebujeme zvýšit efektivitu. Přichází radikální změna. Máme v plánu chodit 6x týdně (kromě pondělí, kdy je nejvíc narváno), brát suplementy, upravit si jídelníček a téměř úplně vynechat alkohol. Cviky už máme rozdělené podle partií tak, aby byly svaly schopny regenerovat.
Úterý + pátek = prsa, bicepsy Středa + sobota = ramena, tricepsy Čtvrtek + neděle = záda, nohy
Obden cvičíme břicho. Ze začátku to bylo největší peklo. Taková bolest, že nám skoro tekly slzy. Nebyli jsme schopni dát více než 30 sedů lehů. Na úplný závěr jdeme každý posilovací den na 15 minut na rotoped, běhací pás nebo na cross trenažér. Zatímco poprvé jsem se pořádně potil už ve druhé minutě, teď to najednou trvalo až 5minut. Takže bylo potřeba zvednout tempo. Snažím se vždy udržovat určitou rychlost. Pokud pod ni klesnu, tak potom běžím o to rychleji.
Můj nejoblíbenější den je sobota. Chodíme na 10 ráno. Když odcházíme zničení kolem 12:00 domů, říkáme si, jestli by nám nebylo líp, kdybychom teď spali po pořádné páteční akci. Samozřejmě nebylo :-).
Po příchodu domů se vrhám na mou další milovanou činnost a tou je jídlo. Snažím se držet jednoduché zásady. Nejest tučný, kalorický a nezdravý jídla. Jím 5-7x denně s 2-3 hodinovýma pauzama. Takže všechno jinak, než bylo doteď. Jedl jsem 3-4x denně a výhradně nezdravě. Snídat jsem se naučil poměrně nedávno. Většinou jsem začínal oběděm.
Na snídaně nebo svačiny si dávám nejčastěji: müsli, cornflaky, smažený vajíčka (olivový olej), chleba se sýrem a zeleninou nebo s kvalitnější šunkou, jogurty pod 3% tuku, ovoce.
Oběd a večeře jsou klasický jídla. Pokud možno kuřecí nebo rybí maso, brambory, rýže a těstoviny. Většinou obědvám jídlo z předchozího dne a večeřím nově uvařený.
Po tréningu jím dokud hlad nepřejde. Takže pokud mě nezasytí večeře, dávám si na co mám chuť. Většinou hromadu müsli. Poslední, co si dávám, je bílkovinový suplement těsně před spaním.
Jaké jsou ohlasy v okolí?Nezapomenu, jak jsme s Marem poprvé míchali protein po cvičení na parkovišti. Lidi se na nás dívali jak na drogový dealery. Můj první byl Pharma Blend 6HR s příchutí belgické čokolády. V kombinaci s vodou je výbornej. Jednou jsem ho zkusil s mlíkem a trvalo mi půl hodiny, než jsem to dokázal vypít. Měl jsem finanční krizi, takže jako další byl vybrán levnější Matrix 10 Mex s příchutí čokolády. Oproti předchozímu je sladší a nechutná mně tolik jako PB. Oba jsou vícesložkové. Momentálně sice beru jen protein, ale v plánu je ještě předtréningový zázrak a kreatin. Bílkoviny jsou pro mě prioritou.
Co mi opravdu chybí je čokoláda. Tu bych mohl snad pořád. Dřív jsem snědl klidně celou na posezení. Pak přicházely výčitky, ale já věděl, že jednou odejdou. Od začátku cvičení jsem měl jen pár čtverečků.
Je to úplná změna životního stylu. Přestal jsem s alkoholem. Poslední plánovaná akce byla začátkem září a už tam jsem podlehl pouze třem kouskům. Od té doby jsem měl skleničku burčáku jinak nic. Občas jdu s přáteli posedět. Dám si jednu vodu a jdu domů. Pozvánky na většinu akcí odmítám. Musel jsem kvůli tomu snést spoustu nepříjemných poznámek. Jedna z těch, která mě opravdu pobavila, byla ta, že jsem schizofrenik. Kamarád to formuloval skoro doslovně takhle: „Peťan hetero, pártyboy, skvělej borec, kterej nevynechá žádnou akci a Peťan homosexuál, odborník přes výživu, kterej nikam nechodí a nekalí.“
Sem tam bývaly chvíle, kdy jsem se chtěl zase pořádně opít. Ale bylo mně líto ztracených tréningů. Jak těch minulých, tak těch budoucích. A než abych si dal jen 2-3 piva, tak radši nepít vůbec. Když něco dělám, tak pořádně. Ze začátku to bylo v pátek a sobotu večer doma peklo. Už jsem si tak nějak zvykl a těším se na sobotní ranní cvičení.
Ale byly i příjemnější chvíle. Už začátkem září si kamarádka na koupališti všimla, že jsem začal cvičit. Já jsem si na sobě všiml změny až tak v polovině září. Snad poprvé v životě jsem viděl svoje tricepsy. Celkově sleduji příbytek svalů. Zatím jsou ještě pod tukem, ale během pár měsíců je dostanu ven. Pokud máte dotazy, neváhejte použít diskuzi pod článkem. Příště se více zaměřím na jednotlivé cviky. Doporučuji ještě přečíst Marův blog, který tu také najdete. První článek budeme mít asi podobný, ale minimálně kvůli reakcím z Marova okolí to stojí za to. Budeme se tu spolu vídat zhruba každých 14dní. Cvičení zdar.
UPDATE 23.12.2011
Poslední dobou se toho stalo strašně moc, takže se na to pomalu vrhnu. Hned po napsání prvního článku jsem se v posilovně zranil. Levý prsní sval. Pravděpodobně za to mohlo nedostatečný rozcvičení před tréningem. Začínali jsme s Marem jako vždy, když jedem prsa, bench pressem. Poprvé jsem to zvedl ještě sám, ale ihned se dostavila neskutečná bolest. Podruhé už mi Mara musel pomoct. Bylo mi jasný, že tohle není vůbec dobrý. Zkoušel jsem to všelijak rozhýbat, ale bylo to ještě horší. Tréning pro mě skončil skoro ještě dřív, než vůbec začal. Druhý den šel Mara cvičit sám. Další tréning vycházel na záda + nohy. Podle mě to stálo za zkoušku. Dopadlo to opět špatně. Odcvičil jsem akorát nohy a šel zkusit kolo. Ani tam to nebyla žádná sláva a tak se moje nejhorší noční můra stala skutečností. Nastala pro mě 10tidenní pauza. První dny jsem sotva mohl pohnout levou rukou, aniž bych cítil obrovskou bolest na prsou. Po těch 10dnech mi zavolali z jedné firmy, že pro mě mají brigádu ve skladu. Manuální práce s krabicemi od 5 do 25kg. Hned mně napadlo, že když to nějak rozumně zvládnu, budu moct začít znovu cvičit a tak se stalo. Po návratu bylo potřeba si dát větší pozor na rozcvičení a tak od té doby rozcvičování nepodceňuji. Menší bolest jsem cítil ještě několik dalších týdnů, ale už mně to neomezovalo. První týden byl v lehčím tempu a chvíli trvalo, než se dostavily původní výkony.
Začátkem listopadu se konala Taškařice – vesnická akce, kterou spoluorganizoval Mara. Tahle akce mně nepřímo změnila, ale to ještě nikdo nic nevěděl. Zlatý hřeb večera bylo vystoupení mých kamarádů jako hudebních ikon minulých let a to jak českých, tak zahraničních. Sklidilo to veliký úspěch. Já klasicky nepil, ale i tak jsem se díky jedné slečně bavil.
Pomalu nám končila druhá měsíční permica a s Marem jsme se dohodli, že zkusíme posilovny, který máme blíž domovu. Jezdit denně o 20km navíc jde opravdu rychle poznat. Poslední společný tréning byl dlouhý. Nechtělo se nám opustit naši milovanou posilovnu, které kromě velkých front v podvečerních hodinách nelze nic vytknout.
Novou posilovnu mám 2minuty chůze, takže v tomhle naprostá spokojenost. Stroje jsou jiné. O něco málo starší a je jich méně. Ze začátku jsem si opravdu nemohl zvyknout. Vadilo mi například i to, že kola nemají tachometr. Mateřská posilovna mě rozmazlila. Za úspěch v nové považuji to, že po více než 2měsících cvičení konečně cítím bolest širokýho zádovýho svalu. Několik lidí jsem předtím požádal, jestli by mi mohli zkontrolovat techniku, protože zatímco Mara říkal, jak strašně záda cítí, já je nikdy necítil. To se konečně změnilo. Zkoušel jsem všechno možný. Váhu, kterou sotva zvednu nebo i lehčí zátěže. Občas byl jen náznak bolesti. Už jsem se tu zabydlel a zvykl si. Marova zkušenost s novou posilovnou by se dala popsat asi nějak takhle: „Přišel, viděl, vrátil se do staré.“ Ve svátek u nás bylo zavřeno, tak nezbývalo, než jet do staré. Marně jsem hledal nápis z amerických filmů „Welcome home“. I tak to byl parádní pocit, být na místě, kde všechno začalo.
Jeden z pátků se blížil a spolu s ním akce, kde alkohol tekl proudem. Po 2 měsících jsem šel pít a nebylo to vůbec lehký. Ze startu jsem pořád přemýšlel, jestli to udělat nebo ne. První pivo do mě padlo samo a já věděl, že tohle umění ještě nebylo zcela zapomenuto. Panáky jsem odmítal a celkové jsem skončil na 7 pivech. Konec to být nemusel. Protože některým mimo město jel vlak až kolem páté ráno a v naší hospodě zavírali, šli jsme ještě do jedné. Po cestě nás naprosto bezdůvodně napadli pravděpodobně zdrogovaní spoluobčané. Od základní školy jsem se nepřipletl do žádné rvačky a i teď jsem chtěl vše řešit v klidu. Zlom nastal, když kamarád ležel na zemi. To moje klidná povaha zmizela a moje bílá bunda měla kolem pravé ruky kapky krve. Já z toho vyvázl docela dobře. Lehce zkřivený brýle a trošku nateklá pravá ruka, ale v porovnání s ostatníma je to nic. Pro 2 kamarády dojela sanitka. Naštěstí byli v pořádku. Jeden šel akorát na šití. Druhej den přišly samozřejmě výčitky za pití a hněv za to, že bitvu jsme prohráli.
Od zmiňované taškařice se na pozadí toho všeho odehrával ještě jeden příběh. Parádní životní zkušenost. O to silnější, že je negativní. Příběh je to dlouhej a má několik naprosto nečekaných zvratů, ale pokud to nebude nutné, popisovat ho tady nebudu. Nejvíc mě mrzí, že člověk, kterej měl mou absolutní důvěru, mě zklamal. Tím člověkem není nikdo jiný, než můj bývalý parťák. Nejsmutnější na tom celým je fakt, kvůli komu to bylo. A teď konečně proč jsem s tím vůbec začal. Byl jsem na tom opravdu špatně. Podvod od dvou lidí na kterých mi záleželo nejvíc. Posilovna byla místo, který mi pomohlo si všechno srovnat v hlavě a pročistit mysl. Pár dnů po té události byly 3hodiny denně normál. Já jako věčnej optimista a dost naivní člověk jsem potřeboval probrat z té diskotéky, která probíhala kolem mě. Nezbývá než Marovi diplomaticky popřát mnoho úspěchů v budoucnu.
Od začátku posilování uběhly již 3měsíce. Já sám na sobě vidím obrovskej rozdíl, ale taky vidím, kolik práce ještě je potřeba. Zároveň mi ale přijde, že ten velkej skok, kterej byl ze začátku teď ustal a další změny probíhají pomalejš. O tom mi ale Michal říkal, že to tak bude. Tréningy mi připadají čím dál kvalitnější. Zkouším nový věci. Ať už tempo nebo pokusy s cvikama, sériema atd. Nedávno jsem je zkoušel urychlit. Trvají v průměru 1h45min. Zrychlil jsem to na 1h15min, ale nebylo to uspokojivý z hlediska výkonu a dobře odvedené práce. Nejrychlejší jsou záda + nohy. To trvá kolem hodiny. Zbývající tréningy, obzvlášť pokud vychází s břichem, nejdou odcvičit rychleji tak, aby zachovaly kvalitu. Trochu jsem to obměnil. Počet cviků 3-5 na partii, nejčastěji pořád 4. Počet sérií 4-5, nejčastěji 4. A opakování 8-15, podle partie. Když odjedu 4 cviky a cítím, že daná partie ještě něco zvládne, tak si dám pátej. Dřív jsem čtvrtým končil, ačkoliv jsem cítil, že by se ještě něco dalo udělat. Dále bylo potřeba obměnit cviky. Tělo si strašně rychle zvyká. Takže například v neděli a ve středu mám prsa, ale 1 - 2cviky jsou každý ten den jiné. Některé cviky zase neobměňuju nikdy. Konkrétně u prsou třeba bench press. JAK JE TO S JÍDLEM?
Jídelníček dodržuji v rámci možností. Někdy mi přijde, že jím pořád to stejný dokola, tak to na čas nějak obměním. Porušil jsem to kuřecím řízkem a pizzou – ani jednomu se nedalo vyhnout. Na snídaní si dám občas makovou nebo tvarohovou buchtu – tomuhle se vyhnout dá.
Další větší změna je to, že z úplné abstinence povoluji na 1-2 akce za měsíc. V prosinci to bude horší. Za pár dnů jedem na větší akci. Silvestr jsem vyhlásil ještě s Marem jako den, kdy neplatí pravidla. Čokoládo třes se. Leden pravděpodobně bude v režii kola, jako byl celej následující týden po 7 pivech. Kolo jsem během toho týdne zvedl na 20-30minut podle sil. Teď jsem zpátky na 15-20, ale celej týden po akcích si dám přidáno. I Vánoce jsou jednou za rok, takže si dopřeju cukroví a vše, co k Vánocům patří. Vzhledem k předchozím větám by se mohlo zdát, jak najednou vše porušuju, ale mám to pod kontrolou.
To, že jsem narcis o sobě vím a moje okolí taky. Ani při pauze mezi sériemi se na sebe nezapomenu podívat V posilovně jsou všude zrcadla a snad každej se na sebe dívá i když necvičí. Někteří se tím akorát prostě netají. Největší extrém byl kluk, kterej si stoupl před zrcadlo a chvílu se na sebe dívá. Pak sundal triko. To už se na něho všichni otáčeli, že co dělá. Ovšem tím to neskončilo. Sundal i tepláky. To už nechápal vůbec nikdo.
Na závěr krásná zpráva, která mi přišla na FB asi měsíc zpátky:Kamarád farky ku*va uz zacni chlastat bez tebe je to nuda Petr Farkas :D Kamarád to neni k smichu ja potrebuju videt ciny dop*dele hele posilka neni o tom ze pretanes pit ale jenom ze to omezis a pak prijdee den kdy se ozeres jako cune a docela mi to chybi tak zacni nad tim premyslet a myslet nademnou ze bys to pro me nekdy mohl udelat a ozrat se jako cune
Mohlo by vás také zajímat
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Líbil se vám článek?
Diskuze:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
